Kterak lenost zvítězila nad vědou

Jak jsem v předchozím příspěvku slíbil, nové objevy by se měly jmenovat dle zanechaných „dárků“ neznámého příznivce. Tak třeba podle krabičky cigaret Golden Gate – nové prostory jsou jakousi Zlatou bránou, ale spíše by zde slušel název Marná propast, či snad Propast ztracených nadějí.

V sobotu jsme prostoupili přes vysintrovaný krápníkový zával, prokopli jsme si úzkou plazivku v místech, kde jsme sice předpokládali pokračování jeskyně – logicky zde jeskyně měla směr – ba co více, a řekl bych že hlavně, bylo to nejjednodušší místo ke kopání. Zde se vrátím k názvu příspěvku: věda ustoupila lenosti - a začali jsme kopat prostě tam, kde to šlo nejsnáze. Opustili jsme cestu, kterou nám vždy ukazoval neomylný průvan, ten jsme ztratili v prvním větším dómku a jeho pokračování jsme nikde nezaregistrovali. Kopli jsme tedy v místech, kde průvan žádný není, avšak jakási intuice nás vedla vpřed. Proplazili jsme se na malou římsu uprostřed propasti. Tedy propástky, s odhadovanými rozměry asi –12m dolů, +5m komín nahoru, šířka 2-3m, a délka asi 10m. Všude hezká výzdoba, na dně jezírko, netopýří kostičky, ale zjevné pokračování žádné.

Na druhý den jsme se vrátili k té zpomínané vědě a ke starému dobrému průvanu. Provedli jsme čačinovou zkoušku a snažili jsme se najít kam se ztrácí vichr vanoucí ve vstupu. V nově objevených prostorách se vzduch ani nehnul, vše nasvědčuje tomu, že cesta větru vede dolů přes vstupní zával na dně šachty. Nezbývá než použít slov klasika: „treba kopať…“

Macek