Stejně jako lidé, žijí svůj život i jeskyně. Postupně se rodí a pak pomalu stárnou a někdy i umírají. Pokud jsou jeskyně objeveny během těžby, a těžbou jsou později zničeny, má to svou logiku, i když je to škoda. Některé jeskyně ale ani příliš nepřekáží lidské rozpínavosti a jejich konec se pak dá přirovnat k zabití. Jeskyně Na Hůrce je toho příkladem. Za první republiky byla zpřístupněna a byla atrakcí města. Po válce již jen chátrala a protože se nenašel žádný nadšenec, který by se o ní dokázal postarat a ochránit jí, nakonec byla zasypána. Při tom v zákoně 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny obsahuje i § 10 - Ochrana a využití jeskyní, je v odstavci (2) uvedeno: Poškozovat a ničit jeskyně je zakázáno.
V roce 1964 v rámci přípravných prací pro projekt přehradní nádrže Švihov na Želivce byly Krasovou sekcí Společnosti Národního muzea v Praze prozkoumány jeskyně v Ledči nad Sázovou a okolí. Prvním objektem mapování v měřítku 1:50 byla jeskyně „Na Hůrce“. nalézající se blízko středu města na malé morfologicky vystupující loučce. Plánek jeskyně, kterou jsem tehdy zaměřil, přikládám, Náš průzkum, byť byl nejpodrobnější, nebyl první. Jeskyně Na Hůrce,. 135 m dlouhá a až 4 m vysoká chodba, byla v letech 1928 až 1932 vyklizena a zpřístupněna. Jednalo se o městskou turistickou atrakci. Bylo zde kdysi dokonce elektrické osvětlení. Po válce od roku 1945 začala ale jeskyně chátrat. Nebyl nikdo, kdo by se o ní staral. Už v době našeho průzkumu sloužila jen jako černá skládka. Byla ale znovu vyklizena a nějakou dobu zůstala bez odpadků Králík et al 1966.. Znovu jsem jí viděl někdy v letech 1970-1971, sloužila zase jako skládka odpadků a nikdo neměl zájem na její ochraně. Po další dlouhé pauze jsem se sem dostal až v dubnu 1998. Úmyslně jsem se v Ledči zastavil abych se podíval v jakém stavu zdejší jeskyně je, a abych případně jednal o její ochraně. Jeskyni jsem ale již nenašel. Je zcela zasypána. Navštívil jsem Městský úřad a snažil se tam dovědět podrobnosti. Dnešní městští úředníci si na jeskyni jen matně vzpomínají. Když byla zasypána v úřadu ještě nebyli. Důvodem zasypání bylo údajně zajištění bezpečnosti, v blízkosti jeskyně je učňovský internát. Osobně se domnívám, že hlavním důvodem bylo to, že jeskyně sloužila jako černá skládka. Ani od pamětníků, ani od pracovníků města jsem se nedověděl kdy k zasypání jeskyně došlo. Po zalistování zákonem o ochraně přírody je logické, že se k tomu nechce nikdo hlásit. Jediná písemná zpráva, že je jeskyně zasypána, je v turistickém průvodci Ledeč nad Sázavou a okolí, který sepsal František Pleva v roce 1991. Vzhledem k tomu, že tento jediný kvalifikovaný pamětník již umřel, nedověděl jsem se kdy přesně byla jeskyně zasypána. Do Katalogu jeskyní, který sestavila Česká speologická společnost, je nutno k údajům o jeskyni Na Hůrce doplnit poznámku : Byla pohřbena neznámo kdy a neznámo kterým úředníkem města Ledeč nad Sázavou ve druhé polovině osmdesátých, nebo první polovině devadesátých let a žádný zákon o ochraně přírody jí nezachránil.
Literatura: Králík F., Skřivánek F., Turnovec I. (1966): Výzkum krasových jevů mezi Ledčí nad Sázavou a Kožlím v Českomoravské vrchovině. ČS. kras, 18, s. 49-62, Praha; http://ivan.turnovec.cz/1998/05/15/ochrana-prirody-v-praxi-rekviem-za-jeskyni-na-na-hurce
RSS feed Comments
